BLOG OPĚT V PROVOZU
CHCETE OVLIVNIT, CO SE TU OBJEVÍ? VYJÁDŘETE SE ZDE

Za pět

19. února 2013 v 22:01 | Já |  návštěvní kniha
Tolik let, pokud ještě umím do pěti počítat, má za sebou tenhle blog. Zároveň je to však známka, kterou bych si zasloužila z frekvence publikování. Všimla jsem si totiž, že poslední vložený článek je z roku 2011. To je vpravdě ostudné. Proč tomu tak je? Na to neznám odpověď ani já. Zkrátka se to stalo. Ptáte se, co se za tu dobu změnilo? Neptáte, kdo by se ptal. Ale máte smůlu, stejně vám to napíšu.



Není žádnou novinkou, že se děje pořád něco. To samozřejmě platí i u mě. Ale zdá se, že jsem nepoučitelná. Dokončila jsem jeden veledlouhý příběh (o kterém jsem zde kupodivu i psala) a vzápětí začala psát nový. I jeho tvorba mi zabrala přibližně rok. Úspěšně jsem se propsala ke konci. Jenže možná ještě dál. Nejsem si jistá, jestli konec náhodou nebyl už před deseti stranami. Takové dilema bych vám nepřála. Na jedné straně deset stran, což při mém tempu rozhodně není zanedbatelná délka, ale i tak, člověku by jich bylo líto. Ačkoliv o jejich úrovni nemám valné mínění, je tam jedna pasáž, o kterou bych nerada přišla. Na straně druhé text o deset stran kratší a bez této pasáže, ovšem s mnohonásobně lepším závěrem. A teď babo raď. Klidně i dědo. Kam s ním? Kam se zpropadeným koncem?
Inu, tak se věci (tedy alespoň střípek z nich, dalšími nechci případné zbloudilce unudit) mají. A jestli se tu letos ukáže ještě nějaký jiný článek, to se teprve ukáže...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama