BLOG OPĚT V PROVOZU
CHCETE OVLIVNIT, CO SE TU OBJEVÍ? VYJÁDŘETE SE ZDE

Listopad 2009

Život

22. listopadu 2009 v 15:59 | Já |  trable s drabble
Tohle drabble už mám napsané delší dobu, ale nějak jsem na něj zapomněla. Vkládám ho tedy až teď. Je takové hodně netypické a podivné a asi to s klasickým drabble moc společného nemá. Má to ale sto slov a pět z nich bylo zadaných...Nic normálnějšího se mi nepodařilo vytvořit. Za to, že to vypadá takhle, může jedno ze zadaných slov, které mi něco připomnělo...pokladna, zámek, poušť, křeslo, koloběh


Aktuální zpověď

15. listopadu 2009 v 17:36 | Já
Vlastně ani nevím, proč tenhle článek píšu, snad proto, že se mi prostě chce. Poslední dobou sem přibývají články rychlostí světla. Ptáte se proč? Sama nevím...nejspíš proto, že i moje psaní momentálně přibývá podobnou rychlostí. Ne, že bych psát nechtěla, ale...poslední dobou jsem pořád musela něco dělat. Násilím si cpát do hlavy všemožné informace, vědomosti a stále si je opakovat, aby tam vydržely alespoň do doby, kdy budou potřeba. A to nepůsobí zrovna moc pozitivně na mou kreativitu...pak ani nemám moc chuť psát..bojím se, že to přitom zase všechno zapomenu. Teď mám ale konečně alespoň na chvíli klid. A tak jsem se pustila do psaní. Včera jsem konečně dopsala jednu povídku, kterou jsem začala psát zhruba před půl rokem. Vyloženě mi to zlepšilo náladu. Já to psaní miluju, ničí mě, když musím být bez něj...(Všimli jste si, jak často používám slovo psát a slova k němu příbuzná? Důkaz toho, že už ani bez toho slova se neobejdu...) Proč to sem píšu a proč povídku rovnou nevložím? Na první otázku odpověď neznám, ale na tu druhou je celkem jasná. Protože nemůžu. Nemám název. Vůbec žádný mě nenapadá, mám jen pracovní a ten jí nechat nemůžu, protože pak by byla vhodná tak akorát na hození do koše (zničila bych tím všechno, o co jsem se v ní snažila). Taková banalita - název! A já nedokážu žádný vymyslet. Typicky jáovské...nevím, co s tím... Konec hlášení.


Dítě oceánu

7. listopadu 2009 v 20:39 | Já |  střední prózy
Je to už delší dobu, co jsem napsala tuhle povídku. A uplynula opravdu dlouhá doba od okamžiku, kdy jsem ji psát začala. Tuším, že to mohlo být někdy v květnu nebo červnu. Pořád jsem na ni tak koukala, občas něco upravovala, ale hlavně jsem si dlouho nebyla jistá, jestli už jsem ji vlastně dopsala. Došla jsem ale k závěru, že už s tím nic dělat nebudu. A tak ji vkládám. Je takové hodně divná, ale co, aspoň jsem si zase zkusila něco jiného....