BLOG OPĚT V PROVOZU
CHCETE OVLIVNIT, CO SE TU OBJEVÍ? VYJÁDŘETE SE ZDE

Červen 2009

Jsem nenapravitelná...

27. června 2009 v 20:02 | Já |  "grafika" z rukou šílence
Ano, já vím. Jsem hrozná, divná a chovám se jako malé děcko. Jenže já si nemůžu pomoct. Ráda si hraju. Ráda blbnu, experimentuju. A to jak v oblasti "literární", tak i v "grafické". Asi správně tušíte, že už jsem zase něco vyváděla. Zase jsem se jednou dala do "grafického" tvoření a trošku si pohrála. Opět to není nic světoborného...


a nakonec se mi podařilo vytvořit ještě toto:


Možná se to při vkládání trošku zmenšilo nebo zdeformovalo, takže v původní podobě najdete jednotlivé obrázky tady a tady

Dospělý

24. června 2009 v 19:18 | Já |  trable s drabble
Tak vkládám první "dílo", které vzniklo v době zeměpisné exkurze. Vlastně není první, ale je první dopsané...prostě ho sem vložím jako první. Je to drabble na slova: strom, popelník, horor, židle. Je takové dost divné...

Dospělý

Seděl na židli v obýváku a u úst si držel cigaretu. Díval se přitom na film. Přesněji řečeno horor. "Jak osvobozující," pomyslel si "Konečně jsem jako dospělý. Můžu si dělat cokoli chci a oni mě od toho neodradí. Nikdy se to nedozví...nádhera." Napjatě sledovat odehrávající se děj. Atmosféra rostla, horor se rozbíhal a on se začínal bát. Za chvíli už strachem skoro nedýchal. Začal pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad. Tohle už na něj bylo moc. Stromy, které pozorují a pronásledují své oběti...Vypnul televizi, zahodil cigaretu a utíkal se schovat do postele. Ještěže rodiče se o tom nedozví...Dověděli. Usvědčil ho špatně ukrytý popelník...

Ještě žiju...

23. června 2009 v 16:29 | Já
Možná jste si všimli, že se tu teď nějakou dobu vůbec nic nedělo. Částečně to bylo tím, že je konec školního roku a na blogování nebylo moc času. Hlavně je to ale tím, že jsem tu několik dní nebyla. Byli jsme se třídou na zeměpisné exkurzi (krycí název) ve Slovenském ráji. Bylo to tam moc fajn. Ale to vás asi nezajímá....Zkrátka ještě žiju a jsem zpět i s několika "literárními výplody", které jsem tou dobou sesmolila...

Čas

7. června 2009 v 20:00 | Já |  na exkurzi mezi pilinami
Abyste neřekli, že tady na to kašlu, tak sem zase po delší době vložím zase jednu blbost. Ale nejdřív vysvětlím, proč tady nepřibývají články. Jak jistě víte, začal červen. A v červnu začínají všichni šílet. Zejména učitelé, profesoři a kantoři. Je to totiž jejich oblíbené období pro dávání písemek. Jenže(!) - oni je dávají skoro všichni! Takže jelikož se hromadně zbláznili (jako každý rok), mám teď hromadu (m)učení. Takže tak. A teď už k výše zmíněnému "dílu" Je to opět cosi neidentifikovatelného, mezipilinového. Nejpravděpodobněji by se to zařadilo mezi úvahy. Ale dost už okecávání, tady to je.
P.S.: Mardom, jestli tohle budeš číst, není to nic proti Tobě

Čas

Čas...tohle slovo poslední dobou slýchám tak často, že na něj začínám mít alergii. Už jen v mé předchozí větě se v různých podobách vyskytlo hned několikrát. Třeba taková doba s časem celkem úzce souvisí. A slovo často? Tak tam je snad ta spojitost naprosto zřejmá. Ale o tom jsem mluvit nechtěla...vlastně spíš psát. Čas vše změní...čas Ti ukáže cestu...to chce čas. Za všechno může čas. Jistě, chápu, že občas potřebujeme něco na někoho svézt, ale proč si vybírat zrovna čas? Takovou pochybnou existenci...Co to vůbec je čas? Word mi tady nabízí synonyma: doba, lhůta, termín, poměry, okolnosti, život, počasí povětrnost. No nevím, jestli tohle je zrovna to, co jsem chtěla. Ale budiž - na hloupou otázku hloupá odpověď. A kdo se moc ptá, moc se dozví. A já už jsem jak teta Kateřina ze Saturnina. No, stane se...Tak, kde jsem to skončila? Už vím. Co je tedy čas? Dá se vůbec nějak jednoznačně zadefinovat? Já bych "čas" vysvětlila jako oblíbený konejšící výraz. Čas přece všechno spraví. No, mně osobně někdy připadá spíš trochu jako Pat a Mat. Bořek stavitel by to možná zvládl o něco lépe... A vůbec - to si to neumíme (zařídit) spravit sami? Kdybychom pořád jenom čekali, až se ten správný čas uráčí přijít, taky bychom se toho nemuseli dožít...No nic, končím tuto nesmyslnou úvahu či co to vlastně je a jdu dělat něco smysluplnějšího. Neboť čas stále utíká...nemilosrdně. A nebudu brát ohled na to, že se v mém pokoji zastavily hodiny...