BLOG OPĚT V PROVOZU
CHCETE OVLIVNIT, CO SE TU OBJEVÍ? VYJÁDŘETE SE ZDE

Březen 2009

Můj milý deníčku

27. března 2009 v 18:15 | Já |  jiné psaní
Nelekejte se, nezačala jsem si psát deníček. Pouze jsem musela napsat líčení na češtinu (sloh), a tak jsem sepsala tuhle blbost. Měly tam být alespoň tři prvky typické pro líčení (např. slova citově zabarvená, přirovnání, personifikace, metonymie, epiteton...) Když už jsem to napsala, tak co s tím? Tak vám to sem vkládám....

P.S.: opravdu jsem si deníček nikdy nepsala



Můj milý deníčku


Můj milý deníčku,
pořád tu píšu jen o sobě. Dnes bych však chtěla napsat něco o Tobě. Jsi můj nejvěrnější přítel. Znáš má nejhlubší tajemství, přání i obavy. Vím, že Ty to nikomu neprozradíš, vše uchováváš hluboko ve svém nitru. Každý den Ti svěřuji své zážitky, ty zvláštní i ty zcela obyčejné. Jsi mou malou zpovědnicí. Znáš téměř celý můj život, možná lépe než-li já. Každá Tvá stránka je jako zrcadlo, ve kterém se odrážejí mé vzpomínky. Vždy, když píšu na další Tvůj list, přemýšlím o tom, co bylo na těch předchozích, a co asi bude na těch dalších. To ale ani jeden z nás zatím netuší. Píše je ruka osudu neviditelným inkoustem. Já ta slova pak už jen obtahuji, aniž bych si to uvědomovala…

Na hřbitově

26. března 2009 v 17:27 | Já |  trable s drabble
Tohle drabble jsem napsala předevčírem. Je dost divné a hodně se tam opakují slova, ale už to tak nechám. Je psané na slova, která původně zadala Mardom do prvního kola své drabble soutěže - les, rosa, hřbitov, srdce, štěstí. Původní název byl Hřbitovní really, ale nějak to tomu moc neodpovídá

Na hřbitově

Neměla ponětí, kudy běží. Věděla, že proběhla lesem, ale nevěděla, kde je právě teď. Srdce jí bušilo v hrudi. Neměla baterku, neměla kompas, neměla mobil. Jediné, co měla, byl strach. Ten se ještě zvýšil, když zjistila, že stojí uprostřed hřbitova. Byl tu až moc velký klid. Koutkem oka zahlédla kapku rosy, jak stéká po náhrobním kameni. Náhle uslyšela podivný šramot. Slyšela, jak praskají větvičky a šustí listí. Cítila, že je na tom zle. Měla pocit, že všechno její štěstí se vytratilo s tou malou kapičkou rosy. Věděla, že ať už se teď stane cokoli, určitě to nebude nic dobrého. "Konec bojovky!" ozvalo se zpoza keře.

Šťastná

19. března 2009 v 17:54 | Já |  trable s drabble
Po delší době se do mě zase dala tvořivá. Během dvou dní (včerejška a dneška) jsem napsala dvě drabble. To první vám sem zatím nedám, protože ještě přesně nevím jaké s ním mám úmysly. To dnešní vám sem ale vkládám. Je divné, ale přeci je na něm něco zvláštního. Poprvé se mi totiž povedlo napsat opravdové drabble (má přesně sto slov) a je jím právě toto. Slova zadala Anténka, a to tato: vlasy, klokan, báseň. Nechtělo se mi přemýšlet nad názvem, nic mě nenapadalo, tak jsem to nazvala jen takhle jednoduše.

Šťastná


Vždycky si přála podívat se do Austrálie, země klokanů, spatřit tu krásnou savanu bohatou na živočišné druhy. Teď se její přání konečně vyplnilo. Stála na prašné cestě a dívala se kolem sebe. Zaujatě pozorovala každičký centimetr tamější krajiny. Vlasy jí vlály ve větru a ona cítila, že je opravdu šťastná. Aby také ne, o tomhle okamžiku snila celý svůj život. "Jen tak se procházet mezi stromy, nad ničím nepřemýšlet a zkoumat krásy přírody - tak tohle je život," pomyslela si. Takhle krásně se snad ještě nikdy necítila, měla potřebu své pocity nějak zvěčnit. A tak tento nezapomenutelný okamžik vepsala do básně.

Dokonalost?...aneb jak to vypadá, když mi totálně hrábne

11. března 2009 v 12:12 | Já |  jiné psaní
Dneska mi totálně hráblo a dostala jsem chuť napsat úvahu. Tak jsem ji napsala.Je to můj první pokus o úvahu. Je to na tom vidět, je to opravdu divný. Omluvte prosím nadměrné užívání slova dokonalost a slov jemu příbuzných a také užití jednoho neexistujícího slova.

Dokonalost?

Někteří lidé si o sobě myslí, že jsou dokonalí. Právě to svědčí o jejich značné nedokonalosti. Lidské myšlenky a namyšlenky, víc než cokoli jiného, vypovídají o nedokonalosti lidské rasy. Žádný živočich není dokonalý, ani člověk. Cožpak by dokonalého tvora někdy napadlo, že je dokonalý? Ne. Dokonalý tvor by si svou vyspělost nikdy nepřipustil a snažil by se hledat jiné, dokonalejší tvory. Dokonalost dle mého názoru neexistuje. Nikdo a nic není dokonalé. A kdyby bylo, nemyslíte, že by na tom světě byla nuda? Kdyby bylo všechno kolem nás dokonalé, nic už by se nemohlo dále vyvíjet a značně by se snížila možnost upotřebení lidské fantazie. No chtěli byste v takovém světě žít? Já tedy ne. Vše, co jsem vám touto podivnou úvahou chtěla říct, je toto: Člověk je tvor nedokonalý. Kdyby byl dokonalý, nikdy by si o sobě nemohl myslet, že je dokonalý. Uvědomte si to, až se zase budete chtít považovat za pána planety.

Za závěsem

9. března 2009 v 16:58 | Já |  veršoshluky
Tak jsem napsala další básničku. Byla psaná tak nějak po částech. Je divná, ale už nevím, co bych na ní vylepšila, a tak ji sem vkládám. Jsem si vědoma toho, že se první sloka moc nerýmuje, ale nějak mi tam to okno prostě sedlo....
Za závěsem
Jen podívej se z okna,
už odtáhni ten závěs,
tam venku najdeš světlo,
tak strach na hřebík pověs.

To nejspíš z lidí máš strach,
však všichni nejsou zlí.
V každém vztahu předem vidíš krach,
nestojí ti za to úsilí...

Už odlož plášť i černý šat
a zkus se znovu usmívat,
a života si užívat
a z života se radovat...

Zimní spánek

7. března 2009 v 10:52 | Já
Možná se vám zdá, že to tu poslední dobou nějak zanedbávám. Mně taky, tak to tak nejspíš bude. Poslední dobou rapidně klesá množství přidávaných článků. Jednak je to nedostatkem času, ale také tím, že prostě nevím, co bych sem dala. Nechci sem dávat bezduché články, které můžete najít na každém třetím blogu. Nechci to tu ani zahlcovat vlastní tvorbou, k čemuž jsem v poslední době trochu sklouzla a která vám už pravděpodobně leze krkem....tak co s tím?