BLOG OPĚT V PROVOZU
CHCETE OVLIVNIT, CO SE TU OBJEVÍ? VYJÁDŘETE SE ZDE

Prosinec 2008

Zase jsem blbla...

31. prosince 2008 v 13:09 | Já |  "grafika" z rukou šílence
Tak jsem si zkusila nakreslit v počítači nějakej ksichtík....řeknu vám,není to zrovna jednoduché.....no moc se to nevyvedlo






























....a z toho jsem ještě udělala animaci....

Moje slohovka

30. prosince 2008 v 13:13 | Já |  krátké prózy
Jestli si myslíte,že je těžké napsat jako slohovku třeba "Popis obrazu",pak si zkuste napsat "Vyprávění s prvky životopisu".My jsme to zkusili (spíš jsme to museli zkusit) a dopadlo to katastroficky.Za tuhle hrůzu jsem,pokud si dobře vzpomínám,dostala 1-.....není to úplně přesné,protože už si zase tak dobře nepamatuju jak jsem to tam psala....ale jesti se chcete pobavit...

P.S.:asi tam bude občas chybět nebo přebývat nějaká ta čárka,jelikož jsem na to moc nedávala pozor,ale už se mi to nechce předělávat...

Moje slohovka


Kapka potu mi stéká po tváři.Ten neklid,ten strach mě doslova ubíjí.V dáli vidím ženu,jak padá dolů ze srázu.Běžím k ní,ale vím,že jí nedokážu pomoci.O to horší to je,když si uvědomím,že tu ženu znám. "Sandro néé!"vykřikla jsem a zděšeně se probudila z hrůzného snu.Ach ano,Sandra.To jméno už jsem neslyšela několik let.Patřilo mé kamarádce ze střední,která hrála závodně tenis.Musím se přesvědčit,jestli je v pořádku.Popadla jsem telefonní seznam a začala listovat. "M,N,O,P,Q...ach ano,tady to je.Rizlová Sandra."Vzala jsem telefon a vytočila jsem číslo.Ze sluchátka se ozvalo: "Rizlová,kadeřnický salon."Ta žena však měla mnohem hlubší hlas než ta Sandra,kterou jsem znala.A pak jsem si vzpomněla.Vždyť ona se vlastně vdala za toho architekta Dlouhého.A tak jsem se omluvila a zavěsila jsem.Pak jsem začala hledat v seznamu Sandru Dlouhou a po chvíli jsem ji opravdu našla.A tak jsem zavolala. "Ahoj.Tady Klára,Klára Houdková."představila jsem se,aby věděla kdo ji to v tuto ranní hodinu otravuje. "Jé ahoj Kláro!Moc ráda tě slyším.Jak se vlastně máš?"řekla Sandra. "Ale jo,celkem dobře.Právě se mi o tobě zdálo.Nebyl to zrovna pěkný sen a proto vlastně volám,chtěla jsem se přesvědčit jestli jsi v pořádku."odpověděla jsem. "Nejsi ty věštkyně?Jsou to asi dvě hodiny,co jsem si zlomila nohu.A tak tu jen tak sedím a jsem ráda,že voláš,protože se tu hrozně nudím."řekla mi na to. "A co jinak,jak se vlastně máš?A ještě pořád hraješ tenis?"zeptala jsem se. "No jinak se mám dobře.Tenis už nehraju,ale před rokem jsem začala s bruslením.A učím teď v mateřské školce.Mám moc ráda děti,jak asi víš.Sama mám doma jednu malou dcerku Nikolku."odpověděla. "Tak to máš radostný starosti.No nic,budu už muset končit.To bude zase účet za telefon.Měj se hezky a brzy se uzdrav"řekla jsem jí. "Ty se taky měj a někdy se zase ozvi."a tak jsme se rozloučily a já byla ráda,že se jí nic horšího nestalo.

Vánoční příběh

24. prosince 2008 v 17:00 | Já |  krátké prózy

Tenhle příběh bych chtěla věnovat především mardom,Less,kiki,cicourovi a Jardovi,ale i všem ostatním,co mají chuť si ho přečíst....krásné Vánoce=)


Vánoční příběh



V krbech plápolaly ohně a pokoji se linula vůně vánočního cukroví.Všechny děti netrpělivě vyhlížely příchod nadílky.Všechny až na jedno.Anička jen bezmyšlenkovitě zírala z okna.Neměla ráda Vánoce,protože to bylo právě o Vánocích,kdy přišla o svou maminku.Nechtěla žádné dárky,nic si nepřála víc než být s ní.A přesto se pod stromečkem objevil dárek označený jejím jménem.Přes velký odpor ho nakonec rozbalila.Uvnitř byla jakási podivná krabička s několika tlačítky.Udiveně se na předmět zahleděla a stiskla jedno z tlačítek.Náhle se jí zamotala hlava a upadla na zem do bezvědomí.Když se probrala a podívala se kolem sebe,neviděla žádný vánoční stromeček ani žádný obývací pokoj.Viděla jen neznámou krajinu. "Haló,je tu někdo?"zeptala se. "Pojď Aničko.Jen pojď za mým hlasem."zvolal čísi hlas. "Kdo-kdo je to?"ptala se překvapeně. "To jsem já,Aničko,tvoje máma."ozvala se odpověď. "Ale mami...jak...?"podivila se Anička. "Ta věc co právě držíš v rukou je moc vzácná a umožňuje spojit se se svými blízkými,i když už nejsou mezi nimi." zněla maminčina odpověď. "A kde jsi mami.Tolik mi chybíš...chtěla bych tě obejmout"řekla Anička. "Bohužel,toto zařízení nás nedokáže dostat k sobě.Můžeme spolu mluvit,ale nikdy se navzájem neuvidíme.Dokáže ale propojit naše myšlenky tak,aby se střetly na jednom místě,kterým je právě toto.A tak nám umožňuje komunikaci.Jsem moc ráda,že můžu alespoň slyšet tvůj hlas."řekla maminka. "To já taky"odpověděla Anička.Usmívala se,po tak strašně dlouhé době se poprvé usmála.Obě se usmívaly.

Pár vánočně naladěných veršů...

24. prosince 2008 v 16:50 | Já |  veršoshluky
Tak jsem se pokusila sepsat pár veršů pro navození vánoční atmosféry.

Vánoční kapr na stole leží
sejde se rodina, to je oč tu běží.
Sejde se rodina k vánočnímu stolu
poslouchají koledy, pojídají štolu.
Sejde se rodina pod vánočním stromem
ta vůně cukroví line se domem.

...už chápete,o co tu jde? =D

Zase jeden nezdařený pokus...

19. prosince 2008 v 17:14 | Já |  veršoshluky
...o něco jako báseň.Nevím,moc se to nepovedlo a přijde mi,že to tak nějak nemá konec,ale nepodařilo se mi ho vymyslet....vlastně ani nevím název téhle "básně"....tak to bude třeba "Kdysi"

Kdysi,před dávnými lety,
Zemi pokrývaly květy.
Nebyl smutek,
nebyl žal,
nebyli poddaní
a nebyl král.
Zemi vládl klid a mír.

Co se tu děje aneb proč tu tak dlouho nic nového není?

14. prosince 2008 v 16:19 | Já
Možná se divíte proč sem tak dlouho nic nepřibylo.Tak já vám to povím.Rozhodla jsem se totiž pokusit se zapojit do soutěže na blog.blog.cz a tak trochu času věnuju vymýšlení designu do této soutěže.To ale není ten hlavní důvod.Chystám totiž pro vás velké vánoční překvapení.A tak se nechte překvapit,co na vás tady za 10 dní vybafne

Moje přirovnání,moudra a tak podobně...

7. prosince 2008 v 15:59 | Já |  blbůstky a hovadiny
Tak občas si zkusím vymyslet nějaké to přirovnání nebo něco podobného.Zatím jsem toho moc nevymyslela,ale kdybyste si chtěli počíst,tak tady to máte...

Život je jako poušť .Nikdy nevíte,kde má konec a kterým směrem se vydat,kde najdete oázu a kdy narazíte na nějakého štíra či kobru.

Dobro a zlo jsou mnohdy jako dvojčata s rozdílnými povahami.

Člověk je tvor nedokonalý.Kdyby byl dokonalý,nikdy by si o sobě nemohl myslet,že je dokonalý.