BLOG OPĚT V PROVOZU
CHCETE OVLIVNIT, CO SE TU OBJEVÍ? VYJÁDŘETE SE ZDE

Duben 2008

Kapitola 18.

27. dubna 2008 v 20:41 moje péčkování
Přemísťovač aneb Dvě děvčata v Parkhůlu

Jednoho dne se profesor Pilmán rozhodl,že bude uklízet půdu a několik dobrovolníků ji šlo uklízet s ním. Půda byla až ve 14 patře a pro chudáky dobrovolníky to byl do slova horor než se dostali nahoru,protože nikdo z nich ještě nikdy najednou po tolika schodech nešel.Keli,Seli,Geny a Nina byly mezi dobrovolníky také.Když došli nahoru,profesor Pilmán otevřel malá stěsnaná dvířka a i s dobrovolníky se protlačil dveřmi.Bylo tam opravdu spoustu,spoustu přebytečných věcí.S profesorem Pilmánem tam bylo celkem 9 osob.Byly tam staré,již nefunkční hodiny,spousta krabic,staré popsané ruční papíry,potrhané deky,kusy zničeného nábytku,nesvítící baterky,vyhořelé svícny,spoustu starých potrhaných knih,rozbité hrnečky,zlámané brky,starý věšák,sáňky,děravé kotlíky,starý gramofon,gramofonové desky,vyřazené učebnice,potrhané kouzelnické klobouky,dalekohledy,rozbité věštící koule a spoustu dalších věcí.Na velké hromadě se kupili vyřazené věci,které byli na vyhození.Najednou Seli zavolala Keli ,,Podívej co tu mám." Byl to prapodivný přístroj.Měl dva ciferníky a na každém z nich jednu ručičku,ale nebyli to normální ciferníky.Okolo prvního ciferníku byli všechny země světa a okolo druhého ciferníku byli všechny města světa.Keli otočila jednou ručičkou a Seli tou druhou.Najednou se obě ocitly na neznámém místě v neznámém městě.Nevěděly kde jsou.Neměly sebou nic než podivný přístroj s dvěmi ciferníky.Mezi tím je už profesor Pilmán a všichni dobrovolníci hledali.Asi po pěti minutách profesora Pilmána napadlo, že možná objevily přemísťovač.Došel o tři patra níž a přinesl vedoplášť.Keli a Seli se mezi tím vyptávaly kde jsou a od jisté stařenky se dozvěděly že jsou ve městě jménem Parkhůl.Ve městě Parkhůl byla také čarodějná škola.Jako se oni dvě a další čarodějky a čarodějové učí kouzlit v jeskyňovém hradu,tak se zdejší čarodějky a čarodějové učí kouzlit v lesohradu.Profesor Pilmán si oblékl vedoplášť,ale ten ho neudělal neviditelným dokonce ho ani nedovedl tam kam dovést chtěl.Bylo to opravdu divné,protože vedoplášť má přeci každého kdo jsi ho oblékne zneviditelnit a dovézt ho tam kam chce nebo potřebuje.Jako by se snad rozbil.Nina a Geny našly na půdě kulatou dřevěnou desku a čtyři úzké dřevěné špalíčky a vyrobily s toho stůl.Večer tam šly vyvolávat duchy.Asi po sedmi minutách se jim opravdu zjevily duchové Keli a Seli a řekly: "Jsme v nějakém městě jménem Parkhůl!"A Geny s Ninou na to řekly: "Jak jste se tam pro boha dostaly?"Keli a Seli na to odpověděly :"Našly jsme na té půdě nějaký podivný přístroj,který nás dostal do nějakého města jménem Parkhůl"Nina s Geny řekly :"Profesor Pilmán vás chtěl jít hledat pomocí vedoplášťe,ale ten ho nezneviditelnil ani ho nedovedl tam kam chtěl dovézt."Tu však duchové Keli a Seli zmizely.Geny a Nina už byly velice unavené a tak šly do svého pokoje.Tam se jen převlékly do pyžama,vyčistily si zuby a pak už lehly do postele a během pěti minut usnuly.Když se příštího dne ráno Geny a Nina probudily,šly na snídani potkaly profesora Pilmána a řekly : "Pane profesore!" Profesor Pilmán se otočil a řekl :"Ano."A Geny a Nina tedy řekly:"Včera jsme vyvolávaly duchy a objevily se tam duchové Keli a Seli a říkaly že jsou v nějakém městě jménem Parkhůl." :"Děkuji vám za informaci.Pokusím se je najít." A tak se šly nasnídat.Keli a Seli se nasnídaly v lesohradu.Ještě včerejší večer totiž došly do lesohradu a tam přespaly.Profesor Inglidon (ředitel lesohradu)vyslechl co říkaly a nechal je ve svém hradu přespat.Hned ráno vzal profesor Inglidon svůj vedoplášť a i s Keli a Seli se dostali jeskynňového hradu.Tam se ocitli přímo před profesorem Pilmánem.Profesor Pilmán jenom řekl: "Á zrovna jsem pro vás chtěl letět."A potom ještě řekl: "Á Erne."A profesor Inglidon řekl: "Ahoj Inge"Profesor Pilmán se totiž jmenuje Inge Pilmán a profesor Inglidon se jmenuje Erne Inglidon.Keli a Seli se rozloučily s profesorem Inglidonem a šly nahoru do pokoje,kde na ně čekaly Geny s Ninou.Geny a Nina měly velikou radost,když je tam uviděly.Když si Keli a Seli konečně sedly na postel vedle Geny a Niny Geny se jich zeptala: "Jaké to bylo v tom Parkhůlu?"Nevěděly jsme kde jsme,ale potom jsme se od nějaké stařenky dozvěděly že jsme ve městě Parkhůl a také že poblíž je čarodějná škola.Došly jsme do lesohradu (té čarodějné školy) a tam jsme přespaly. "Aha"řekly Geny s Ninou.Potom se šly všichni najíst.Snídaně byla vynikající.Bylo tam spoustu jídla. Například: topinky, palačinky, chleby, housky, marmelády, bábovky, čokoládové rohlíky, tvarohové, marmeládové i jablečné koláče, koblihy, sýry, slanina, meruňkové kapsy, různé dortíky, sýrové rohlíky, čerstvá šunka, bagety, čaj, šťáva a spousta dalšího jídla a pití.Potom měli jasnovidectví.Profesorka Trenhildová je rozdělila do dvojic a potom každému dala hrneček a trochu,trošičku hlíny.Potom řekla: "Dnes se budeme učit hlinočetbu.Nasypte si do hrnečku trošičku hlíny a podejte ho druhému s dvojice."Nina byla ve dvojici s Patty Keli s Alen Seli s Mikim a Geny s Kerry.Nina měla ve svém hrnečku bohatou budoucnost.Až bude velká, bude učitelkou jasnovidectví.Keli má být malířkou Seli spisovatelkou a Geny kuchařkou.Profesorka Trenhildová si dovolila usmát se na Ninu. "Vidíš co jsem ti říkala?Jenom pravdu."Dodala profesorka Trenhildová k širokému úsměvu.Potom byla obrana proti zlým kouzelnickým tvorům. Učili se o litošcích (tvorech velkých asi jako počítačová myš).Tvorech, kteří vysávají lidské vědomosti.Používá se proti nim kouzlo drengladó.Vytvoří jakousi hmotu, která neumožní litoškům vysát vědomosti.Naučili se kouzlo drengladó.Potom měli bylinkářství.Učili se poznávat šalvěj, heřmánek a vlaštovičník.Nakonec měli kouzlení základních kouzel.Potom přišel na řadu oběd.Bylo tam spoustu dobrých jídel.Například: kuře, řízek, biftek, kotlety, rizoto, bramboráky, losos, brambory, rýže, hranolky, mirinda, fanta, čaj, džus, minerálka a spoustu dalších jídel a pití.Potom se šly Keli, Seli, Geny a Nina projít.

Kapitola 17.

25. dubna 2008 v 16:19 | Já |  moje péčkování
Dva dny záhad

Ráno šly Keli,Seli a Geny na snídani,kde bylo zase spousta jídla.Když se najedly,šly na hodinu lektvarů.Udělali lektvar na obnovu poškozených věcí.Použili: vodu,pampelišky,ilindon (bylinu), žaludy,vyvařený javorový list,ořechové skořápky,dva listy buku,květ vlčího máku a šest švábích nožek.Potom si naschvál přelomili brk a nalili na něj lektvar.Ten začal působit asi jako magnet.Jedna část se připojila na tu druhou.Lektvar chvíli působil a najednou byl brk zase takový jako předtím.Potom měli hodinu létání.Profesorka Běldercová přišla asi o deset minut později,ale to nevadilo.Stoupla si k jednomu z košťat a řekla:"Tak děti dnes se budeme učit létat do výšky.Nasedněte si na košťata,vyleťte do vzduchu,nakloňte košťata vzhůru a dívejte se nahoru ve směru letu."Bylo to docela jednoduché.Skoro všem se to povedlo.Jen asi tak pěti dětem se to nepovedlo.Mezi nimi byla i Panny,které to vůbec nešlo,ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu se její koště samo začalo kroutit a točit ve vzduchu a najednou vystřelilo nahoru.Vůbec koště neovládala a to stoupalo pořád výš a výš.Potom letělo chvíli rovně a pak zabočilo doleva.Potom už koště i Panny ztratili z dohledu.Profesorka Běldercová všem nakázala:"Zůstaňte všichni tady.Koštěte se nikdo ani nedotkne,jinak ho potrestám."Děti souhlasily.Profesorka Běldercová popadla koště a letěla tím směrem,kterým předtím viděla letět Panny.Asi po 12ti minutách ji objevila uprostřed hustého lesa.Ležela na zemi a byla zřejmě v bezvědomí.Asi tak dva metry od ní byla menší jeskyně.Najednou vystrčilo cosi z jeskyně úzkou chlupatou nohu.Byl to vlk.Začal štěkat a chtěl zaútočit na Panny.Profesorka Běldercovázačala odhánět vlka:"Kša,kša jdi pryč!Zmiz!" z vlkem to však ani nehnulo.Profesorka Běldercová chvíli přemýšlela,nemohla však přemýšlet dlouho,jelikož vlk byl stále blíž a blíž k Panny.Nakonec ale přeci něco vymyslela.Popadla koště a Panny a pak jen řekla:"Livingjousa"a Panny se probudila.Profesorka Běldercová na Panny křikla:"Pojď,dělej!Nemáme čas!"a kývla hlavou směrem k vlkovi.Panny se tam podívala a zhrozila se,když uviděla vlka,který na ní cenil své veliké tesáky.Profesorka Běldercová a Panny si nasedly na jedno koště a vyletěly vzhůru.Ještě štěstí,že to koště řídila profesorka Běldercová,kdyby ho totiž řídila Panny,skončily by brzy někde v příkopě.Cesta zpět byla kratší.Ještě uviděly vlka,který na ně naštvaně vyceňoval své tesáky,do vzduchu však na ně nemohl.Asi tak za sedm minut dorazily zpět na louku před hradem.Všechny děti tam ještě byly.Přistály asi pět kroků od ostatních.Když přistály,profesorka Běldercová řekla:"Tak to by pro dnešek stačilo."potom přišlo nařadu jasnovidectví.Učila ho profesorka Kerdlánová.Nebyla zrovna nejpříjemnější.Rozdělila je do dvojic.Keli byla ve dvojici spolu se světlovlasým chlapcem Tebem,Nina s Panny,Seli s Lenou a Geny s Perrym.Celkem vzniklo asi tak osmnáct dvojic.Když došla k Nině,prohlásila:"No děvče máš dobré předpoklady pro práci s jasnovidectvím."Pohlédla na jejich věštící kouli a už se chtěla otočit,že půjde dál.Tu se však jejich věštící koule rozzářila a než stačila profesorka Kerdlánová popojít,vsála ji koule dovnitř.Profesorka Kerdlánová začala křičet:"Já chci ven,dostaňte mě odsut,chci pryč!!"Kolem ní se okamžitě nashromáždily snad všechny děti z místnosti.Profesorka Kerdlánová stále křičela:"Dostaňte mě pryč!Já chci pryč!Udělejte někdo něco!Chci pryč!"Všichni jí neustále kladli takové otázky jako "Jak jste se tam proboha dostala?"nebo "Co děláte tam uvnitř?" a nějaký chlapec se jí dokonce zeptal: "Jaké to tam uvnitř je?" Profesorka Kerdlánová odpověděla jen na poslední otázku:"Strašné." a pak zase pokračovala se svým "Já chci pryč!"Trvalo několik minut,než se dopředu protlačila Nina.Řekla jen:"Pozor,pust´te mě." a stoupla si před věštící kouli,zašilhala a hlasitě pronesla:"Engaerin imbol."uviděli znovu záblesk světla a pak už profesorka Kerdlánová stála přímo před Ninou."Co jsem říkala,skvělé předpoklady pro práci s jasnovidectvím" Potom nadešel čas na oběd.Keli,Seli,Geny a Nina cestou potkaly profesora Pilmána a Nina se ho zeptala:"Pane profesore,mohu se vás na něco zeptat?" a profesor Pilmán na to odpověděl:"Samozřejmě,proč by ne."A tak se ho Nina tedy zeptala:Včera jsme se z ničeho nic ocitly na louce plné krabů,dnes zaneslo koště Panny do lesa k vlkovi a potom stála profesorka Kerdlánova u naší věštící koule a najednou se ocitla uprostřed té věštící koule.Nevíte,co to znamená?"Profesor Pilmán odvětil:"Vím.Vždy po 30ti letech jsou v kouzelnickém světě dva dny záhad." a tak s odpovědí na svou otázku šly dál na oběd.Na obědě ase byla spousta jídla a samozřejmě i pití.Po obědě zamířily k jednorožcům.Ti byli celí št´astní,že je tu zase všechny vidí.Když odešly od jednorožců,šly si chvilku lehnout.

Kapitola 16.

20. dubna 2008 v 18:33 moje péčkování
Rojalští draci
Den utekl docela rychle a než se Keli,Seli,Geny a Nina nadály,byl už večer.Došly se podívat na jednorožce,kteří byli celí št´astní,že přišli.Potom nadešel čas na večeři.Keli,Seli,Geny i Nina měly strašný hlad a tak se s jednorožci rozloučily a šly na večeři.Trefily tam celkem dobře, i když neměly plánek.Na stole už byla spousta nejrůznějšího jídla a pití.Jídla tam bylo tolik,že by to jen těžko někdo dokázal spočítat.Keli,Seli,Geny a Nina se pořádně najedly.potom už byly tak ospalé,že se sotva dostaly nahoru do postelí.Když tam došly,tak si málem ani nestačily vyčistit zuby.Tak rychle usnuly.Nina toho asi snědla opravdu moc.Zdál se jí totiž podivný sen.Byla uprostřed obrovské louky,která neměla konce a okolo ní byly tisíce krabů,kteří se ji snažili sežrat.Snažila se utéct,ale louka neměla konce a pak ke svému zhrození zjistila,že na té louce stojí opodál i Keli,Seli a Geny.Nina nevěděla co dělat.Najednou ale,ke svému vlastnímu překvapení vykřikla:"Satánium organta."Nevěděly co se vlastně stalo,ale vteřinu na to už na louce 6 ohromných,rudě zbarvených draků.Draci jedním ohnivým dechem spálili všechny kraby.Potom sehnuli hřbety a Keli,Seli,Geny a Nina si každá na jednoho nasedly a draci vyletěli do vzduchu.První dva,na kterých nikdo neseděl letěli před ostatními.Byli něco jako stráž.Letěli a letěli až k jeskyňovému hradu.Ten byl už ale zabezpečený ochranným kouzlem takže se dovnitř nedostaly.A tak se uložily na hřbetě těch draků.Nebyl to jen sen.Když se ráno probudily,zjistily,že nejsou ve svých postelích,jak si do té doby myslely,ale na hřbetě nádherných rudých draků.Poděkovaly jim a potom řekly heslo a dostaly se do hradu.Připadalo jim ale nevysvětlitelné,že byly nahoře v pokoji a najednou se objevily na louce plné krabů.

Kapitola 15.

19. dubna 2008 v 16:00 | Já |  moje péčkování
Vysvětlení

Když se Nina příštího dne ráno probudila,byla ve své posteli.Nejdříve si myslela,že se jí to všechno zdálo.Zdálo se jí,že měla nějakou chorobu,která se jmenuje Reamusova.Pak ale zamžourala a podívala se kolem.Uviděla onu záhadnou stařenku,jak se baví s profesorem Pilmánem a zachytila několik slov z jejich rozhovoru."Měla Reamusovu chorobu."říkala právě stařenka."Ale kde by se tu vzali močánci,Rolly?"zeptal se profesor Pilmán.ještě než mu stařenka stačila odpovědět,Nina si najednou uvědomila,že profesor Pilmán onu záhadnou stařenku oslovil.Jak jí to oslovil? Ronny? Nebo Rokky? Stařenka profesoru Pilmánovi řekla,že neví,kde se tu ti močánci vzali.Náhle si stařenka všimla,že je Nina mlčky pozoruje a řekla:"Ty už jsi vzhůru?....ale už jsi v pořádku,vid´?"Nina mlčky přikývla.Stařenka si v duchu řekla,že měli velké štěstí,že měli s sebou tu píšťalku.Pak k Nině přiklopýtal profesor Pilmán,který se na ni usmíval a řekl:"Jsi první,kdo vyvázl z Reamusovy choroby."a pak ještě dodal:"A navíc máš výjimečné schopnosti.Dokážeš číst z knihy,kterou vlastní zlí netvorové a dokonce jsi z ní přinést recept na výrobu protiléku proti Reamusově chorobě a dokázala jsi i přečíst chybějících pár slov."Tu si ta záhadná stařenka odkašlala (viděla,že Keli,Seli i Geny už jsou také vzhůru) a pak se jich zeptala:"Já jsem se vám ještě nepředstavila,že?Já jsem Rolly,Rolly Pendrilová,strážkyně těch jednorožců." "Aha." řekly Keli,Seli,Geny a Nina.

Kapitola 14.

17. dubna 2008 v 18:30 moje péčkování
Reamusova choroba
Cesta na oddělení pro kouzelnická zranění byla velice dlouhá.Přišlo jim,že to trvalo celou věčnost než tam konečně došli.Hned jak Nina vkročila do dveří, stařenka vypověděla madam Lughotové (ošetřovatelce),že Nina má Reamusovu chorobu."Cože?"řekla madam Lughotová,"Reamusovu chorobu?Tak která z vás je Nina?"zeptala se ještě."No já."řekla vystrašeně Nina."Tak si tady lehni."vyzvala madam ji Lughotová.Nina si tedy lehla na volné lůžko mezi světlovlasým chlapcem jméneb Teb a hubenou tmavovláskou.Škrábanec na pravé paži náhle začal Ninu strašně svědět.Nepřestal svědět dokonce ani po pěti hodinách.Nina už byla strašně unavená,ale nemohla usnout.Škrábanec jí tak svěděl,že usnula málem v půl dvanácté.Madam Lughotová jí ještě dala malinký,podivně vyhlížející kulatý prášek.Chutnal sice jako zkažená vejce,ale co mohla Nina dělat.Nechtěla přeci,aby se z ní stala nějaká zrůda.Tak si tedy vzala prášek a čtvrt hodiny na to usnula.Když se ráno probudila,pohlédla na svůj škrábanec,který byl tet´větší a chlupatější a zděšeně řekla:"To ne, proboha to snad ne...stává se ze mě nestvůra!"Prášek zřejmě nebyl dost silný,aby zabránil proniknutí prvního stadia Reamusovy choroby do těla."Neboj děvče,ještě tě můžem zachránit."řekla madam Lughotová poté co Ninu ošetřila.Pak se zamysla a řekla:"Už možná vím." Vyzkoušela filgaonek s kisi citronem,zkusila št´ávu kopřivovou s olejnatou (dohromady),slunečnicový protlak,jakýsi prášek s nevábnou vůní,sušený bodlák,různé houby,kaštanovou št´ávu,smrkové šišky,rozvařené trny z růže,sušené šípky,květinový pyl,heřmánek a všechny možné bylinky,ale všechno bylo marné.Nic z toho nepomohlo,možná jen maličko.Nina náhle zamhouřila oči a zatřásla se."Nino!Nino!Jsi v pořádku?"ptala se jí madam Lughotová,ale Nina neodpověděla.Bylo to zvláštní.Jakoby spala,ale oči měla jen mírně přivřené a ani se nepohnula,at´už madam Lughotová říkala cokoliv.Náhle se opět zatřásla a oči už měla zase úplně otevřené a když se jí madam Lughotová zeptala, jestli je v pořádku,Nina přikývla a potom řekla:"Nevím co se to stalo,ale...."a podala madam Lughotové starý potrhaný papír.Ta si papír zvědavě prohlédla,ale nespatřila na něm vůbec nic.Otočila tedy papír na druhou stranu,kde černým písmem stálo:
Reamusova choroba
protilék
Kousíček rohu jednorožce,dvě fénixova pera (malá),trochu zrníček ze slunečnice (tři až pět),dva listy máty,heřmánkový protlak,dva dikobrazí ostny (drcené),to všechno rozd
Madam Lughotová si to bedlivě pročetla a a sklamaně řekla:"Chybí posledních pár slov.Bez nich na vyléčení Reamusovy choroby uvařit nepůjde." Nina chvíli uvažovala,zašilhala a pak řekla:"Rozdrtíme v kopřivové št´ávě." Madam Lughotová na ni chvíli koukala a potom se zeptala:"Říkala jsi rozdrtíme v kopřivové št´ávě?" Nina mlčky přikývla."Ano to by mohlo souhlasit,ale jak jsi to zjistila?"ptala se madam Lughotová Niny."Já ani sama nevím,ale moje oči zašilhaly a najednou jsem viděla na kousku papíru napsaná tato slova: Rozdrtíme v kopřivové št´ávě."odpověděla Nina."Podivné,velice podivné." řekla si madam Lughotová v duchu a šla se stařenkou uvařit lektvar-protolék proti Reamusově chorobě.Příprava lektvaru trvala asi 2 hodiny a když ho madam Lughotová se stařenkou přinesly,Nině už se začínaly prodlužovat zuby.Když však vypila lektvar,zuby i pravou paži měla zase normální.

Moje vlastní vtípky

15. dubna 2008 v 20:44 | Já
Chlapeček se dívá v televizi na pokémony a tam zrovna nějakej pokémon leze po sloupu,pustí se a začne lítat.Druhej den chlapečkovi tatínek oznámí,že jedou do Atén.Chlaeček tam vyleze na sloup,pustí se a letí.
Paní učitelka angličtiny říká dětem,aby říkali anglicky názvy věcí,které vidí kolem sebe.Ze třídy se ozývá: picture,table,door,desk..."A co tady vidíš ty, Pepíčku?"zeptá se paní učitelka a Pepíček odpoví:"Cow". "Kde tady vidíš krávu Pepíčku?"
"Přímo před sebou."
Přijde Pepíček do obchodu a ptá se prodavačky:"Máte mrkev?"
"Ano."
"Máte pórek?"
"Ano."
"A máte mozeček?"
"Ne."
"Aha.Tak už se nedivim,proč máte tu kasu obráceně...."

Divná básnička

11. dubna 2008 v 19:08 | Já |  veršoshluky
Matka a syn
Přišel synek k matce
A povídá krátce:
"Matko,já jdu pryč!
Už nechci vidět bič."
"Nechoď pryč můj synku milý."
"Já už nejsem klouček malý."
"Tak si běž.Jen táhni,když nejsem ti dost dobrá,
však čeká tě voda modrá."
A tak syn šel
a s matkou se ve zlém rozešel.
Pak trápili se oba dva.
A čas tak šel,
až nadešel
a syn k vodě modré odešel
a tam se utopil.
Kéž by to tak býval všechno pochopil.

Kapitola 13.

10. dubna 2008 v 14:34 | Já |  moje péčkování
Hrozivé nebezpečí
Další den byla sobota a neučili se a tak zašly Keli,Seli,Geny a Nina za jednorožci a potom se šly chvíli projít.Tam u jeskyně je ale potkalo strašlivé nebezpečí.Byli tam Močánci (nejnebezpečnější stvoření,které doposut znají).Nejdříve se dívky snažily zachovat klid,ale pak se strašně vyděsily.Močánci na ně otevírali tlamy plné hrozivých žlutých zubů.Pomalu se blížili k nim.Vypadali čím dál víc hrozivěji.Nina už se krčila za velkým dubem a Močánci byli stále blíž a blíž.Dívky chtěli utéct,ale nebyly sto se hrůzou ani pohnout.Močánci se pořád přibližovali a vypadali každým okamžikem hrozivěji a hrozivěji.Všechny čtyři dobře věděly,co se učili v Obraně proti zlým kouzelnickým tvorům.Učili se,že na Močánky žádné,dosut známé kouzlo neplatí a také,že dokážou vysát život.Nevěděly co udělat,mají se snad nechat zabít?Močánci se vrhli vpřed.Všechny čtyři vykřikly:"Néééé!!"To však nepomohlo.Zuřivě se snažily vyvléct z pout strachu,ale nedařilo se.Strach je svíral takovou silou,že se nemohly ani pohnout.Nina se krčila strachem a přitom omylem vzala píšt´alku od jednorožce,na kterou úplně zapomněla.Zářila na ní tato slova: Až budeš potřebovat,zavolej.Nina chviličku přemýšlela,ale pak zapískala.Tu ji však škrábl Močánek do paže,ale to už tam byli jednorožci.Obrovskou rychlostí se vrhli vpřed.Močánci o krok ustoupili,ale to už byli jednorožci přímo před nimi.Jednorožci však před Močánky nezastavili.Naopak,zdálo se,že zrychlují.Najednou se vrhlo 7 jednorožců nezastavitelnou rychlostí proti Močánkům.V jednom jednorožčím rohu je tolik síly,že sedm jednorožců svými sedmi rohy Močánky doslova rozdrtilo.Z Močánků zbyl jen prach.Ninu však rozbolela paže."Co je ti?"zeptala se jí Seli."Ale to nic."odpověděla Nina.Potom si každá z dívek nasedla na jednorožce a ti je odvezli přímo do hradu.Když se další den probudily,myslely si,že se jim všechno jen zdálo.Když se však rozhlédly kolem sebe,zjistily,že to žádný sen nebyl.Jednorožci stáli u jejich postelí i s jakousi starou,velice sympatickou paní."Jsem ráda,že moji jednorožci jsou v dobrých rukou."řekla,když si všimla,že se na ni děvčata dívají.Náhle si všimla menšího černého škrábance na Ninině pravé paži."Musíš okamžitě na oddělení pro kouzelnická zranění!"řekla stařenka."A proč?"zeptala se nechápavě Nina."Vždyt´je to jen škrábnutí.Ani jsem nevěděla,že na té ruce něco mám."dodala pak."Takže je to ono."řekla stařenka."Promiňte,ale co že to je?"zeptala se Nina."Reamusova choroba."odvětila stařenka."Resamusova choroba?"ptala se Nina."Ne Resamusova,ale Reamusova.Přesně takový škrábanec se objeví přes noc,když někoho zraní Močánek.Kvůli tomu je pak člověk tak nemocný,až se z něj stane zrůda a Reamuse museli kvůli tomu zabít.Reamus byl totiž první,kdo tu chorobu dostal.Proto se to jmenuje Reamusova choroba.Takže už se na nic neptej a pojd´se mnou na oddělení pro kouzelnická zranění."odpověděla stařenka.Nina tedy stařenku uposlechla a šla s ní na oddělení pro kouzelnická zranění a Keli,Seli,Geny a Nina šly s nimi také a jednorožci se k nim připojili.(Ti cestou tak zářili,že nebylo ani vidět,že tam jdou jednorožci.)

Kapitola 12.

8. dubna 2008 v 14:43 | Já |  moje péčkování
Klíč a jednorožci
Každá z dívek šla k jednomu jednorožci.Seli šla k tomu stříbrnému.Přistoupila k němu a uctívala jeho krásu.Po chvíli se jednorožec sklonil a podal jí malý klíč.Ten ke kterému šla Nina (hnědý s červenou hřívou) měl na krku píšt´alku.Nina se nejprve uklonila k zemi.Potom jednorožec kývl hlavou a Nina na něj opatrně nalezla a pomalu usedla.Jednorožec si pomalu "sundal" z krku píšt´alku a "podal" ji Nině.Nina na to řekla:"Moc děkuji jednorožci,ale k čemu ta píšt´alka vlastně je?"Jednorožci na sebe kývli.Potom stříbrný jednorožec tichým hláskem prohlásil:"Až budeš potřebovat,zapískej."Pak se konečně odtrhly od krásných jednorožců a odešly zpátky do svého pokoje.Cesta byla dlouhá,ale přeci jen nakonec došly do pokoje.Tam si pak vzrušeně vyprávěly."To bylo bezvadný."řekla Nina."Jo to je pravda."řekla na to Keli."Dal mi píšt´alku." řekla Nina."A já mám klíč."řekla Seli.

Návod na zajímavý obraz

4. dubna 2008 v 19:52 | Já |  blbůstky a hovadiny
Tak tohle si určitě zkuste.Může z toho vyjít pěkně zajímavá blbost.Vezměte si nějakou předlohu (nejlépe zvíře) a malujte nebo kreslete (to je na vás) podle ní.Asi si říkáte: "Nic zajímavého,to už přeci dávno znám."Ale zajímavé to bude,když nebudete koukat na papír,ale pouze na předlohu.

Kapitola 11.

2. dubna 2008 v 16:00 | Já |  moje péčkování
Záhadné hlavolamy
Bylo pondělí ráno a lilo jako z konve,a tak museli zůstat vevnitř a některé předměty jako například bylinkářství nebo létání museli vynechat.Chudák Keli měla zrovna ten den narozeniny.Ten den byl zrovna boží pláč (obrovský slejvák).Boží pláč je vždy šestkrát do roka a na neštěstí to byl zrovna den Keliných narozenin.A Keli by byla tak ráda,kdyby na její narozeniny bylo hezky.Byla celý den otrávená až si najednou profesor Pilmán řekl:"Musím něco udělat.Keli má dnes narozeniny a je chudák tak otrávená.Už vím,použiji kouzlo Diamantéra" (kouzlo Diamantéra se může použít jen jednou do roka.Znamená,že bude venku krásně.) A tak tedy profesor Pilmán vyšel ven a z plných plic zakřičel:"Diamantéra" a najednou boží pláč přestal a udělalo se venku krásně.Keli měla takovou radost,že okamžitě vyběhla ven.Tam už na ni čekali všichni její spolužáci a samozřejmě i Seli,Geny a Nina.Ty si pro ni připravily dokonce i krátkou básničku:
Máme tady zase jaro,
prošvihli jsme toho málo.
Keli má dnes devět let,
a deset jí bude hned.
Devět nám už bylo všem,
vrátit to už nemůžem.
Celý ten den už bylo nádherné počasí a Keli,Seli,Geny a Nina si hrály venku.Samozřejmě,že ne před jeskyní,Jeskyně totiž dělí les od krásné velké zahrady.Hrály si na té zahradě.Hráli na honěnou a Geny byla ze všech nejrychlejší.Pak hrály na babu a Nina se málem přerazila o Keli,když byla babou.A potom se snažily rozpoznávat chutě.Keli měla poznat chut´pepře,Nina chut´filgaonku s kisi citronem (ten samozřejmě poznala),Seli chut´čokolády a Geny pomeranče.Potom se šly projít hradem.Prošly dlouhou kamennou chodbou a za ní byly nějaké dveře.Na těch dveřích bylo cosi,vypadající asi jako puzzle.Byl to hlavolam.Skládal se snad z tisíců kousků.A navíc,nebyl tam jeden hlavolam,bylo jich tam pět.Naráz všechny dívky posedla zvědavost,co se za těmi dveřmi skrývá.A tak se rozhodly,že se pokusí hlavolamy vyřešit.Každá skládala jeden.Geny se to podařilo nejrychleji.Pak ho složila Seli a potom Nina a nakonec Keli.Poslední hlavolam,ten nejtěžší skládaly společně.Najednou se obrovské dveře otevřely a Keli,Seli,Geny i Ninu zavalil nádherný pocit štěstí.Celá místnost byla prosvětlená překrásnou září.Pak záře malinko pominula a byli přes ni vidět tři nádherní bílí jednorožci a tři hnědí jednorožci a mezi nimi byl i jeden stříbrný.